Venku začíná být sychravo, stmívá se dříve, ten chlad i tma se dobře zahání u ohýnku s rodinou nebo přáteli. Někdo si opéká v popelu brambory, někdo opéká jablka nebo jen obyčejný chleba. Ale nejběžnějším adeptem pro přípravu na ohni je bezesporu buřt, špekáček, uzenka nebo opékáček. Poprvé ho lidé mohli ochutnat na Jubilejní zemské výstavě v Praze roku 1891.
Podle Romana Vaňka z jednoho jeho dílu internetového pořadu Peklo na talíři nekupujte buřty, ale kupujte špekáčky! Pod název buřt, buřtík se může schovat cokoliv, špekáček je chráněn legislativou a měl by obsahovat špek (kousky okem viditelné) a minimálně 40% masa – kombinaci vepřového s hovězím (poměr není stanoven). Spolu s kořením (obvykle sůl, pepř, česnek, paprika, muškátový oříšek) je vše uloženo v přírodním hovězím střívku. Jednotlivé kousky by měly být ručně vázány.
Pak už vám nezbývá než je naříznout, napíchnout na opékací jehlici nebo jednoduše na klacek a dívat se, jak z nich v žáru odkapává tuk.
Způsob nařezávání je také docela věda, má vaše rodina nějaký oblíbený?
· Klasika
Takzvaně „na ježka“. Z obou stran se špekáčky naříznou podélně a napříč tak, že vzniknou čtyři rohy. Někdo ještě přidá nesmělé zářezy na bocích.
· Chobotnice
Naříznutí jen z jedné strany obdobně jako u ježka, ale rohy se protáhnou téměř až na opačný konec. Při opékání se chapadla někdy dokonce krásně stočí.
· Špíz
Oblíbený způsob mé rodiny. Špekáček se nařeže na kolečka, která se na jehlici prokládají plátky slaniny, cibule, papriky, rajských jablíček atp. Kolečka ještě nařezáváme po stranách, aby z nich vznikla kolečka ozubená. Tak.
· Mřížka
Špekáček rozřízneme na dvě poloviny, do každé poloviny uděláme nožem hustou mřížku. Tento způsob využijeme na grilu.
· Nenařezaný
Někdo prostě dává přednost špekáčku nenařezanému. Udrží se v něm veškerá jeho šťavnatost.
A co nakonec? Přece kytara, nějaký ten Nedvěd, Plíhal, „Táboráku plápolej, táboráku jásej…“