Bytové a domovní rozvody elektřiny v hliníku byly za socialismu naprosto běžným pracovním postupem a prováděly se jak v bytových, tak i v rodinných domech. Tehdy jsme měli k dispozici levný zdroj hliníku z Maďarska ve formě hliníkové rudy (Bauxitu) a hliníkové kabely se k tomu přímo nabízely. V té době také byly elektrické spotřebiče méně výkonné (s nižším příkonem) a pro jejich provoz bylo toto řešení dostačující.
Jenže od té doby uplynulo více, než padesát let, a hliník ve zdech prošel jistou zatěžkávací zkouškou. Postupně docházelo na některých místech k rozpadu izolační vrstvy a ke křehnutí vodičů a zároveň díky vysoké tepelné roztažnosti se mohly časem v zásuvkách, vypínačích a rozvodných krabicích uvolnit kontaktní šrouby. Jestliže od té doby nebyla prováděna revize elektro v Praze a rozvody zůstaly v původním stavu, mohly se stát potenciálním nebezpečím, a to ze dvou důvodů:
Požár – dům v plamenech vzbuzuje jistou lítost, ale mnohem horší je, když víte, že jste si ten požár zavinili sami svou nedbalostí. Jedním z úskalí hliníkového elektrického vedení v domě jsou již zmiňované povolené šrouby v zásuvkách. Jestliže mezi šroubem a vodičem vznikne dostatečně velký rozestup, může tu dojít k elektrickému oblouku a k zažehnutí plamene hořlavých předmětů v jejich blízkosti. Například se to přihodí v zásuvce pod psacím stolem, kde máte kancelářský papír, závěsy a záclony. Během deseti minut je celý pokoj v plamenech, a nejste-li zrovna doma a nezasáhnete-li práškovým hasicím přístrojem, můžete přijít o střechu nad hlavou.
Smrtelný úraz – jestliže dojde u hliníkových rozvodů k přerušení nulového vodiče, může se fáze objevit na kostře některých spotřebičů, a ve finále usmrtit někoho z vaší rodiny. Není podstatné, jak velká je pravděpodobnost tohoto jevu, důležité je, že pokud k němu dojde, může zabíjet. Podobně, jako úder blesku do domu, kde schází hromosvod, anebo pokud se při bouřce pohybujete někde ve volném terénu, např. na holém kopci.