Snad každý rodič chce, aby jeho dítě mělo co nejvyšší vzdělání. A je to celkem pochopitelné, neboť jim to dá šanci na lepší zaměstnání. Problém je v tom, že to také berou jako potvrzení toho, že jejich dítě je chytré. Jednoduše řečeno, čím vyšší školu má, tím je, podle většiny lidí chytřejší.
A zdálo by se, že tomu tak může skutečně být, a také by tomu tak být mělo. Ovšem skutečnost bývá mnohdy poněkud jiná. Nesmíme totiž zapomínat, že naše školství je více než na logickém myšlení postaveno na memorování. Logika se využije pouze v několika málo oborech, jako je například matematika.
To však znamená, že úspěšní jsou spíše ti studenti, kteří mají dobrou paměť, spíše než ti, kteří jsou skutečně chytří. I to je koneckonců důvod, proč se říká, že titul dnes může získat prakticky každý. Spolu s dalším rozvojem podvádění, založeným na využití moderních technologií, již není potřeba, aby si člověk danou věc pamatoval.
Lze tedy tuto situaci nějak změnit? A chceme to vůbec? Zdá se totiž, že naprostá většina lidí je se současnou situací spokojena. Umožňuje totiž vystudovat například vysokou školu mnohem více lidem, což přináší peníze jak školám samotným, tak i do státní kasy, přičemž obojí je samozřejmě vítáno.
Bohužel to má také své negativní důsledky. V první řadě je jím to, že vysokoškolské tituly pomalu ztrácí na hodnotě. Dnes již je bakalář to, co byl dříve maturant, a maturita v podstatě nahradila učňovský obor v tom, že je to minimální požadavek třeba i na uklízečku či pokladní.
Následkem toho dochází v podstatě k „hloupnutí“ společnosti, což je projevuje například ve volbách, kdy je čím dál snazší přesvědčit voliče prázdnými hesly a kdy získávají navrch i extrémistické strany. Co to pak nakonec znamená, můžeme snadno vidět sami. A v současné době se zdá, že není nic, co by tento proces mohlo zvrátit.
